Čističky vzduchu by měly být v muzeích, archívech a knihovnách samozřejmostí. Vzpomeňte na povodně 2002
Petra Malá
26.02.2015
Úctu vzbuzující místa, která by měla chránit naše kulturní dědictví a památky, abychom nebyli těmi posledními, kdo je zažije. Místa, která schraňují důležité historické materiály a svědectví o tom, čím si prošly mnohé generace před námi. Stejně jako my obdivujeme ty předchozí, jednou bude možná někdo pátrat po tom, jak jsme žili my. Bude pátrat v muzeích a archívech. Je ale třeba udělat něco proto, aby vůbec bylo v čem pátrat.
Ráj milovníků historie i ráj plísní
Sporadicky větrané, v horším případě nevětrané prostory skýtají ideální podmínky pro vznik nejrůznějších plísní a šíření mikroorganismů. Ty potom škodí nejen lidem, kteří v těchto prostorech dobrovolně i pracovně tráví čas, ale i samotným exponátům nebo archiváliím. Je pochopitelné, že na veškeré pracně shromážděné materiály, ať už se jedná o ty v muzeích či archívech, nemůžeme jen otevřít okno, nechat je zoxidovat a vystavit je slunečnímu záření. Přesto je vzduch v těchto prostorách, kromě neprodyšně uzavřených boxů, nutné čistit a také je žádoucí zabránit vzniku vlhkosti, v níž mají plísně ráj na zemi.
Čím usnadnit pokladům existenci?
Jak tedy dokázat zajistit vhodné podmínky pro exponáty v muzeích a archiválie v archívech a zároveň kvalitní vzduch pro jejich zaměstnance i návštěvníky, když mnohdy nelze jednoduše větrat, nebo by to někdy ani nestačilo? Jak se zbavit plísní na místech, kde uchováváme cenné dokumenty a materiály o naší minulosti, na kterých se mohou obyčejné plísně jednoduše, zato však nenávratně podepsat? Řešením mohou být čističky vzduchu, v tomto případě jejich modely určené pro velké prostory. Proč?
Čističky vzduch šetrněji dezinfikují až z 85 % a v samotné čističce je vzduch dezinfikován dokonce až z 99 %. Škodlivé mikroorganismy a plísně jsou hubeny při teplotě 200°C, která je uvnitř čističky vzduchu. Právě tyto nechtěné mikroorganismy a spóry plísní jsou všude kolem nás, nedokážeme se jim vyhnout, v muzeích, archívech a knihovnách tím spíše ne kvůli specifickým podmínkám těchto prostor – nepravidelnému větrání, nižší teplotě a vyšší vlhkosti. V knihovnách a muzeích může být vlhkost zvyšována například i tím, přichází-li návštěvníci zvenčí, když je obecně zvýšená vlhkost, třeba prší.
Plísně nejčastěji vznikají v prostředí, kde je 70% vlhkost, k rozrůstání a šíření jim však stačí i nižší hodnoty. Jejich vystřikování nejrůznějšími chemikáliemi přitom zdraví mnohdy příliš neprospívá a jde pouze o dočasné řešení.
Takovým modelem, který by mohl v archívu či muzeu velmi dobře posloužit nejen k ochraně exponátů a archiválií před plísněmi a mikroorganismy, ale který by mohl i zajistit čerstvý vzduch, aby si návštěvníci muzea automaticky nespojovali prohlídku se zápachem zatuchliny, může být Airfree E125 vhodný do prostorů o ploše 50 m². Není u něj potřeba vyměňovat filtry, má rychlý výkon, nízkou spotřebu energie i pěkný vzhled. Tím nejdůležitějším je samozřejmě patentovaná TSS technologie a certifikace ISO 17025.
Skvěle mohou v podmínkách archívů a muzeí posloužit také modely čističek Airfree WM140 a WM300. První jmenovaný se hodí do prostorů o ploše 32 m², zatímco ten druhý si poradí i s plochou 80 m². U obou je možnost přidělání na stěnu, nemusí tedy nikde ani při nejmenším překážet. Oba jsou kompletně tiché, bezúdržbové a nabízí technologii TSS jako model E125.
Archívy, muzea i knihovny jsou ale z logiky věci obvykle prostory velké a nabízí se otázka, jak zajistit efektivní čištění vzduchu i v těchto případech? Doporučení je velmi jednoduché. V těchto situacích je vhodné vytvořit série čističek vzduchu. U modelů, které čistí menší plochy, můžeme umístit čističku třeba na každém 5. - 6. metru délky prostoru, u nejvýkonnějších modelů (např. WM600) můžeme zvolit interval 10 metrů.
Povodně jako vzpomínka a odstrašující případ
Léto 2002 bylo pro Čechy neveselé, Praha se potýkala s povodněmi a pojmy jako vysoušení budov a dezinfekce vzduchu se najednou skloňovaly dnem i nocí. Poškozené unikátní kousky v muzeích, cenné knihy v knihovnách, dokumenty a v archívech a všelijaké exponáty bylo třeba dlouze čistit, hluboce zmrazit, aby následně mohlo vůbec dojít k jejich složitému restaurování.
Problémy samozřejmě nenastaly jen v těchto budovách, potíže měli i obyčejní lidé ve svých domovech, v nichž se najednou brodili vodou či bahnem. A ani po odklizení si zdaleka neoddychli. Čekal je ve většině případů dlouhý boj s plísněmi, které se zde rozbujely. Jeden chemický postřik střídal druhý, úleva nastala obvykle jen v mysli, protože se proti plísním „něco udělalo“, ale mikroorganismy se nevzdávaly. S čističkami vzduchu by tyto situace byly mnohem snazší. Dobře, že to víme alespoň teď…
Boj s plísněmi může být účinný i šetrný, pokud si zvolíme ten správný způsob. Plísně i nejrůznější mikroorganismy, které mohou nenávratně poškodit naše kulturní a historické dědictví by neměly dostávat šanci. Řešení je totiž tak jednoduché, že by byla škoda, kdybychom si jimi nechali byť jen kousek naší historie vzít.
Sporadicky větrané, v horším případě nevětrané prostory skýtají ideální podmínky pro vznik nejrůznějších plísní a šíření mikroorganismů. Ty potom škodí nejen lidem, kteří v těchto prostorech dobrovolně i pracovně tráví čas, ale i samotným exponátům nebo archiváliím. Je pochopitelné, že na veškeré pracně shromážděné materiály, ať už se jedná o ty v muzeích či archívech, nemůžeme jen otevřít okno, nechat je zoxidovat a vystavit je slunečnímu záření. Přesto je vzduch v těchto prostorách, kromě neprodyšně uzavřených boxů, nutné čistit a také je žádoucí zabránit vzniku vlhkosti, v níž mají plísně ráj na zemi.
Čím usnadnit pokladům existenci?
Jak tedy dokázat zajistit vhodné podmínky pro exponáty v muzeích a archiválie v archívech a zároveň kvalitní vzduch pro jejich zaměstnance i návštěvníky, když mnohdy nelze jednoduše větrat, nebo by to někdy ani nestačilo? Jak se zbavit plísní na místech, kde uchováváme cenné dokumenty a materiály o naší minulosti, na kterých se mohou obyčejné plísně jednoduše, zato však nenávratně podepsat? Řešením mohou být čističky vzduchu, v tomto případě jejich modely určené pro velké prostory. Proč?
Čističky vzduch šetrněji dezinfikují až z 85 % a v samotné čističce je vzduch dezinfikován dokonce až z 99 %. Škodlivé mikroorganismy a plísně jsou hubeny při teplotě 200°C, která je uvnitř čističky vzduchu. Právě tyto nechtěné mikroorganismy a spóry plísní jsou všude kolem nás, nedokážeme se jim vyhnout, v muzeích, archívech a knihovnách tím spíše ne kvůli specifickým podmínkám těchto prostor – nepravidelnému větrání, nižší teplotě a vyšší vlhkosti. V knihovnách a muzeích může být vlhkost zvyšována například i tím, přichází-li návštěvníci zvenčí, když je obecně zvýšená vlhkost, třeba prší.
Plísně nejčastěji vznikají v prostředí, kde je 70% vlhkost, k rozrůstání a šíření jim však stačí i nižší hodnoty. Jejich vystřikování nejrůznějšími chemikáliemi přitom zdraví mnohdy příliš neprospívá a jde pouze o dočasné řešení.
Takovým modelem, který by mohl v archívu či muzeu velmi dobře posloužit nejen k ochraně exponátů a archiválií před plísněmi a mikroorganismy, ale který by mohl i zajistit čerstvý vzduch, aby si návštěvníci muzea automaticky nespojovali prohlídku se zápachem zatuchliny, může být Airfree E125 vhodný do prostorů o ploše 50 m². Není u něj potřeba vyměňovat filtry, má rychlý výkon, nízkou spotřebu energie i pěkný vzhled. Tím nejdůležitějším je samozřejmě patentovaná TSS technologie a certifikace ISO 17025.
Skvěle mohou v podmínkách archívů a muzeí posloužit také modely čističek Airfree WM140 a WM300. První jmenovaný se hodí do prostorů o ploše 32 m², zatímco ten druhý si poradí i s plochou 80 m². U obou je možnost přidělání na stěnu, nemusí tedy nikde ani při nejmenším překážet. Oba jsou kompletně tiché, bezúdržbové a nabízí technologii TSS jako model E125.
Archívy, muzea i knihovny jsou ale z logiky věci obvykle prostory velké a nabízí se otázka, jak zajistit efektivní čištění vzduchu i v těchto případech? Doporučení je velmi jednoduché. V těchto situacích je vhodné vytvořit série čističek vzduchu. U modelů, které čistí menší plochy, můžeme umístit čističku třeba na každém 5. - 6. metru délky prostoru, u nejvýkonnějších modelů (např. WM600) můžeme zvolit interval 10 metrů.
Povodně jako vzpomínka a odstrašující případ
Léto 2002 bylo pro Čechy neveselé, Praha se potýkala s povodněmi a pojmy jako vysoušení budov a dezinfekce vzduchu se najednou skloňovaly dnem i nocí. Poškozené unikátní kousky v muzeích, cenné knihy v knihovnách, dokumenty a v archívech a všelijaké exponáty bylo třeba dlouze čistit, hluboce zmrazit, aby následně mohlo vůbec dojít k jejich složitému restaurování.
Problémy samozřejmě nenastaly jen v těchto budovách, potíže měli i obyčejní lidé ve svých domovech, v nichž se najednou brodili vodou či bahnem. A ani po odklizení si zdaleka neoddychli. Čekal je ve většině případů dlouhý boj s plísněmi, které se zde rozbujely. Jeden chemický postřik střídal druhý, úleva nastala obvykle jen v mysli, protože se proti plísním „něco udělalo“, ale mikroorganismy se nevzdávaly. S čističkami vzduchu by tyto situace byly mnohem snazší. Dobře, že to víme alespoň teď…
Boj s plísněmi může být účinný i šetrný, pokud si zvolíme ten správný způsob. Plísně i nejrůznější mikroorganismy, které mohou nenávratně poškodit naše kulturní a historické dědictví by neměly dostávat šanci. Řešení je totiž tak jednoduché, že by byla škoda, kdybychom si jimi nechali byť jen kousek naší historie vzít.