Voda, která neteče, ztrácí svoji kvalitu. I na pracovišti.

Řeč je o Matthiasovi Mendovi, který se rozpovídal o kvalitě vody a problémech souvisejících se současnou pandemií nového typu koronaviru. Proč je problémem stojatá voda, a jak ji upravit tak, abychom se po opětovném příchodu do práce nemuseli obávat o svoje zdraví? Odpovědi na tyto a další otázky, budou součástí následujících řádků.


Stojatá voda není chutná ani kvalitní
Život v Česku a na Slovensku se v polovině března letošního roku zastavil prakticky ze dne na den. Vzhledem k vládním nařízením, která měla zpomalit šíření nového typu koronaviru, se zavřely školy, restaurace, podniky, obchody i další provozovny. Spousta z nás tak vyměnila kancelář za pohodlí home office a snažila se nouzový stav překonat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Co má tohle všechno společného s životadárnou tekutinou, bez které se naše tělo neobejde? Na to v podcastu jedné rádiové stanice upozorňuje zmíněný Matthias Mend – odborník na kvalitu vody, který tvrdí, že voda která neteče, ztrácí svoji kvalitu. K fatální změně přitom dochází za pouhé dva až tři dni.

A to je problém, se kterým jsme se začali potýkat, jakmile se život začal vracet do normálních kolejí. Voda ve vodovodních trubkách několik dlouhých týdnů stála, což má podle švýcarského vědce vliv na její chuť i kvalitu. Navíc se v ní mohou množit bakterie legionelly, způsobující nebezpečné zdravotní komplikace.

Problém se týká nejen hotelů, restaurací, fitness center nebo sportovních stadionů, ale také všech kancelářských budov, ve kterých se průtok vody na několik měsíců téměř zastavil. „Počet lidí, který je nezbytný pro udržení chodu provozu nedokáže vodu kvantitativně „protočit“, tím pádem pijí vodu z předcházejícího dne,“ říká Mend. V aktuální situaci ale neexistuje dostatečný počet lidí, kteří by tenhle „potrubní“ problém řešili v takovém množství. Pomoct si ale můžeme různými na trhu dostupnými produkty v podobě filtračních zařízení.


„Neviditelný“ plastový problém
Problémem může být i voda v obřích barelech, které najdeme třeba v kancelářích, kosmetických studiích, fit centrech nebo čekárnách. Stále jde o stojatou vodu vystavenou celé řadě vnějších faktorů. Na barely svítí přímé slunce, voda se tak ohřívá na vyšší teplotu, aby se mohla během noci následně zchladit, což její chuti a kvalitě rozhodně neprospívá.

Problémem jsou i mikroplasty, které se do pitné vody z plastových barelů a láhví uvolňují. Podle Menda denně vdechneme až pět gramů mikroplastů! A pokud konzumujeme balenou vodu, přijmeme do svého těla další pětigramovou dávku. Navíc ještě tak úplně nevíme, co mikroplasty v našem těle způsobují, proto bychom se měli snažit jejich množství eliminovat.

Co s tím? Řešením je pravidelné odpouštění i filtrační zařízení
Kvalita kohoutkové vody v Evropě patří k těm nejlepším na celém světě. Abychom se ale po návratu do práce zbavili stojaté vody, která ztrácí svoje vlastnosti a dobrou chuť, je potřeba ji po dobu pěti až deseti minut odpustit.


Společně s vodou se zbavíme také případných bakterií a dalších nežádoucích látek. Další alternativou je také použití filtračních zařízení Laica, která vodu zbaví chlorového zápachu, zakalení, herbicidů, pesticidů i vodního kamene nebo těžkých kovů. To vše ale při zachování optimálního množství pro tělo nezbytných minerálů.

Filtrační konvice Laica pracují s přírodními Bi-flux filtry, které zvládnou výše uvedené, což jde ruku v ruce i s lepší chutí a vůní vody. Kohoutková voda tak zachutná i těm, kteří se jí jinak běžně vyhýbají obloukem (tady je důkaz místo slibů :), navíc je asi 8x levnější, než voda v plastových lahvích a barelech, u které – jak správně zmíněný Matthias Mend správně poznamenal: „Nikdy nevíme, kdy byla voda do lahví plněna a jestli tak pijeme vodu měsíc nebo rok starou.“